Velkej vandr 2009

25.7.2009

   Sraz na nádraží a pak už míříme vlakem do Řevnic. Tady ještě dokupujeme nějaké drobnosti a pak už vyrážíme do brdských kopců. Cestou nás párkrát překvapí déšť, ale shodou okolností vždy u nějakého přístřešku. U jednoho si dokonce dáváme oběd.

   Přes Jezírko dorážímek Čunčí hubě, kde se setkáváme se Šlápim, Jaroosem a Kubou. Ten se vžívá do role vyučujícího, jak správně ubalit cigaretu. Po posezení vyrážíme až na Jaroose hledat kemp Kelt, ale to se nepovedlo. A tak se všichni scházíme na Pražci, kde společně i s Jaroosem přenocujeme.

26.7.2009

   Ráno vstává první Kuba a rozdělává oheň. Pak se postupně probouzí i ostatní. Po snídani a sbalení se loučíme se Šlápim, Jaroosem a Kubou, protože míří domů a my pokračujeme ve velkém vandru.

   Po krátkém hledání nacházíme legendární kemp Zlaté dno, který letos oslavil 80 let od svého vzniku. Tady si dáváme oběd a po uklizení ohniště pokračujeme na další kemp zvaný Samotář. Poté se pokoušíme neúspěšně najít Palouček a násladně dorážíme na nám dobře známý Neskenon. Tady si mladí s mou pomocí a za přispění trojnožky, původně určené k zavěšení čehosi nad oheň, staví přístřešek. Já se "ubytovávám" o kus dál v lese. A pak už jen večeře a spát.

27.7.2009

   Ráno nás probouzí slunce, které prosvítá mezi stromy. Vaříme si snídani a poté se jde balit. Teda já už mám sbaleno dávno. Po uklizení kempu vyrážíme do Dobříše. Horko je fakt děsný. Cestou se ještě na chvilku svalíme do stínu a pak už hurá do restauračky na oběd. Hurá hlavně pro hladovou Šášu.

   Po obědě pak doprovázíme Mary na vlak a když nám dá "její" motoráček sbohem koncovýma světlama, vracíme se zpět na náměstí a dokupujeme zásoby jídla na další dny.

   A pak už míříme zpět do brdských kopců na kemp zvaný Rozárka. Horko je tak šílený, že já i Šáša si svlékáme trika (Šáša není samozřemě úplně nahoře bez, ale i tak málem způsobí pár nehod na silnici). V lese už se zase oblékáme a po chvilce hledání nacházíme Rozárku. V potoce provádíme první velkou hygienu tohoto vandru a pak už jen večeře a spát.

28.7.2009

   Brzo ráno nás probouzí déšť. Učiníme opatření, aby jsme neměli mokré věci a pak vaříme kafe a polívku. Šáša pak svádí boj o to, aby si Bushman vzal ještě buchtu, aby to nevypadalo, že všechny snědla ona. No, zkuste hádat, jak to dopadlo. Pomalu se smiřujeme, že tu možná strávíme delší dobu, když déšť končí a začíná vylézat sluníčko. Uděláme si tedy ještě oběd, sbalíme a odcházíme.

   Nakonec se z původně deštivého dne vyklubal horký a slunečný. Občas sice přišli mraky, ale jinak jsme dost propocený. Přes hřeben a pramen Brdlavky se dostáváme na Krkavce a po krutém vydrápání se na Písek a jeho přechodu se dostáváme na místo našeho dalšího noclehu. Na Boothill.

   Večer sice trochu naruší invaze sekáčů v přístřešku Bushmana a Šáši, ale jinak pohodová noc.

29.7.2009

   Ráno si děláme snídani a po ní vyrážíme kolem Písku do Hostomic. Cestou si ještě užíváme mlsání ostružin a Bushman vydatně fotografuje brdskou faunu. V Hostomicích se jdeme nejprve najíst do restauračky a pak hurá na nákup nových zásob. Šáša ještě útočí na cukrárnu.

   Trochu mastňácky se přepravíme vlakem do Vižiny. Europajzl je bohužel zavřený a tak míříme rovnou na Hromofku. Zatímco Šáša a Bushman dělají zásobu dříví, já se vydávám na Diagonálu a násladně na Mušketýra. Poté se vracím zpět ke svým kamarádům. Tady společně stavíme přístřech a po hygieně a věčeři jdeme spát.

30.7.2009

   Ráno se probouzím pod přístřeškem sám, neboť Šáša s Bushmanem už připravují u ohně snídani. Po ní balíme a pokračujeme v průzkumu. Nejprve navštěvujeme Brodyho volbu a pokračujeme na Empty kemp. Poté nás čeká už jen sestup na Carcaio a následuje výšlap k Čunčí hubě. Tady se občerstvujeme a nakupujeme sladké.

   Řádně nasyceni nás čeká úkol. Znovu se pokusit najít Kelta. Po podrobném průzkumu ho konečně nacházíme a pokračujeme na Polední potoky. Protože je Pražec obsazen, přespíme tuhle noc na Srnčáku.

31.7.2009

   Normální ráno a po něm razíme na další cestu. Přes Strachomornu a Kyselou prdel se dostáváme do Kytína na oběd. Po hlavním chodu si dávám ještě "vídeň" a Šáša pohár. A pak už zpět do kopců.

  Dlouho se prodíráme až nacházíme Palouček. Ten se nám však nezdá moc dobrý na spaní a tak hledám Hebron. Ten je však obsazen a tak se vydáváme zpět na Zlaté dno. Přicházíme na něj na pokraji sil. Tady se lehce osvěžujeme v potoce a po pozdravení s kamarády, kteří jdou spát na Samotáře, si děláme večeři. A pak už se hroutíme do spacáků.

 1.8.2009

   Naše těla nám děkují za vydatný odpočinek. Ranní probuzení je balzámem na duši. Dnešek už je opravdu dojezdový. Nejprve se stavujeme na Knížecích studánkách, aby jsme doplnili vodu. Na další cestě potkáváme početnou skupinu kamarádů na Staré Dakotě a poté o něco menší na Sanktusu. Tady si dáváme oběd.

  Po rozloučení se vydáváme na Neskenon, kde budeme poslední noc spát. Cestou ještě uskakujeme zuřivým cyklistům, kteří závodí v závodě zvaném Krakatit MTB. Na Neskenonu už jen vychutnáváme pohodu, Šáša se opaluje, hrajeme karty a mácháme se v potoce.

2.8.2009

   Poslední ráno na "Velkém". Slunce, zpěv ptáků, šumění potoka. Co víc si tramp může přát. Poslední snídaně, poslední balení, poslední úklid a odchod. Horko už je fakt úmorný. Poslední oběd máme v hospodě Na růžku v Dobříši a pak už jen návštěva zámeckého obchůdku.

   Ale to už na nás čeká motoráček, aby nás odvezl zpět do šedi města.

                                                                                       Šerif Velkej Drak

   Těch 9 dní mi přišlo o hodně kratší. Teda dneska mi přijde, že jsme tu byli jen na víkend. Ale byly to krásný dny plný sluníčka (toho bylo možná až moc). Tak teď jsem dojedla a dopila, to to bude dávat větší smysl (snad). Vandr byl úplně supr, nejvíc se mi líbil camp Rozárka a nejhorší byl Boothill. Těch pavouků a běželi přímo na mě. Jířo, buď ráda, že´s tam nebyla. Jinak všechno bylo úplně skvělý.

(zápis Šáši v mém cancáku z předposledního dne)

   I když jsme nebyli v plné sestavě, myslím, že se nám náš třetí velký vandr opravdu vydařil. Počasí nám taky celkem přálo a těch kopců taky moc nebylo. Jsem rád, že jsem jel a že jsme poprvé dodrželi plán. Tak abych to shrnul, velkej vandr byl fakt supr.

(zápis Bushmana v mém cancáku z předposledního dne)

TAK AHOJ PŘÍŠTĚ!